Український журнал
Всі попередні номери
Milé čtenářky a čtenáři,
všichni jsme byli u toho, když se 24. ledna Ukrajina probudila do války. Tehdy jsme si ještě mysleli, že ji napadla druhá nejsilnější armáda světa. Se zatajeným dechem jsme sledovali, jak se cizím tankům postavili nejen ukrajinští vojáci a dobrovolníci, ale celý národ včetně lidí, kteří nikdy nedrželi zbraně. Sledovali jsme jak ti nejzranitelnější, ženy s dětmi a starými rodiči, stojí v nekonečných frontách při útěku do bezpečí. A báli jsme se, že Evropa a svobodný svět budou tomu všemu zase jenom přihlížet. Tak jak to popsala ve své kultovní básní Halyna Kruk. Ale stalo se něco jiného. Ukrajincům se podařilo odrazit první útok a svět se za Ukrajinu postavil.
Může se zdát, že nic není tak vzdálené jako válka a poezie, ale není to pravda. Umění je jedním z těch prostředků, které lidi drží v těžkých chvílích a pomáhá neupadnout do beznaděje. Abychom přiblížili českému čtenáři i jiný než faktografický pohled na válku, rozhodli jsme se věnovat toto speciální číslo právě současné ukrajinské poezii. Přinášíme texty několika výrazných básníků a básnířek i reflexi prostřednictvím eseje, rozhovoru a sloupků.
O nejrůznějších podobách ukrajinské poezie a o tom, že současní básníci a básnířky navazují na dlouhou tradici boje za nezávislost, se dočtete v eseji americké publicistky a literární vědkyně Kate Tsurkan. Všímá si, že zvlášť výrazně v tomto boji zní hlas žen, z nichž některé působí v řadách dobrovolnic i profesionální armády. Přinášíme dosud nepublikované verše oceňovaných mladých autorek Daryny Hladun a Jaryny Čornohuz, která je dnes v první linii jako průzkumnice a paramedička. Z již známých jmen tu najdete básně největší současné ukrajinské básnické hvězdy Serhije Žadana v interpretaci hned dvou překladatelek. Kolektivní dílo Slovník války, napsané na popud Ostapa Slyvynského, která odkazuje k obdobnému slovníku Czeslawa Milosze, je pokusem dát slovo lidem, kteří básně nikdy nepsali a vytvořit společný záznam válečných strastí.
Je příznačné, že autoři a autorky na začátek války zareagovali odlišně. Řada z nich nejdříve úplně přestala psát. Poezie se jim náhle jevila jako luxus, který do této doby nepatří. Vrhli se do jiné, často dobrovolnické práce, zajišťovali pomoc prchajícím, sháněli auta a termovize pro armádu. Uplynuly týdny, někdy měsíce, než znovu napsali báseň. Ale byla přesná a silná. Jiní naopak horečně psali od chvíle, kdy na Ukrajinu dopadla první ruská raketa. Zaznamenávali, co oni sami i lidé kolem cítí, čeho se bojí, jak utíkají, jak bojují, jak truchlí i znovu nacházejí odvahu. Jejich slova často působila neučesaně a horečně, ale přesto, nebo právě proto, se stala silným svědectvím o tragédii.
Válka v lidech vzbudila hlad po poezii. Najednou začala zajímat i ty, kteří ji nikdy v životě nečetli. Je to proto, že dobrá báseň umí povzbudit, dodat odvahu, ale také vyjadřuje obecné lidské pocity, často zasuté, a pomáhá tak truchlit, oplakávat, uzdravovat se. Nejbrutálněji dopadá válka na Ukrajince a Ukrajinky, kterým nepřestává brát blízké, ničit domovy a plány. Ale neminula ani nás ostatní, proto jsme do čísla přizvali jako hosty také české básníky a básnířky. Svým textem přispěli Ondřej Buddeus, Natálie Paterová-Hájková, Tim Postovit, Jakub Řehák, Alexej Sevruk a Daniela Vodáčková. Je to však jen zlomek těch, kteří na Ukrajinu myslí, podporují jí a píšou o ní.
Marie Iljašenko, editorka
Скачати повну версію: 7/2022 [PDF, 1.4 Mb]
Всі попередні номери
