Український журнал
Всі попередні номери
Milí čtenáři,
pro většinu světa tento příběh začal před něco více než dvěma roky. Pro Ukrajince je to, jak sami říkají, rozhodující bitva v desetileté válce, která trvá celá staletí. Během ní nebylo okupováno jen území a válčilo se s mnohem širším arzenálem zbraní, než jaké může nabídnout zbrojní průmysl.
V této válce nejde o území. Rusku o ně nejde určitě. Jinak by neničilo leteckými bombami města a nezpůsobovalo ekologickou katastrofu v jedné z nejúrodnějších částí světa. Ukrajincům ovšem také nejde o „každý centimetr země“. Nesmíme se ale nechat zmást, protože přesně toto slovní spojení se používá při obhajobě ruských zájmů během diskusí o nutnosti učinit územní ústupky Moskvě. Většinou je tím „centimetrem“ myšlen Krym. Ukrajincům jako politickému národu, jehož součástí je mnoho národností a představitelů různých konfesí, jde přesně a jenom o tu část území, která jim dovolí mít a budovat svůj vlastní stát a formovat v něm ukrajinský národ s ukrajinskou národní i politickou identitou. A tam poloostrov bezpodmínečně patří.
Jak často se zamýšlíme nad tím, že snaha o zničení ukrajinské identity, mimochodem i tím, že s lehkostí ignoranta nazýváme dva naprosto odlišné národy bratrskými a mezinárodní konflikt občanskou válkou, je rovněž aktem agrese a genocidního chování? Jsme si vůbec vědomi toho, že se na jeden z nejpočetnějších národů Evropy díváme prizmatem dějin jeho sousedů a upíráme mu právo na vlastní interpretaci toho, čím si prošel a co dokázal přežít?
Je to zvláštní, ale v minulosti už byla období, z nichž některá trvala i několik staletí, kdy se zdálo, že tento národ zmizel nebo že by zmizet konečně měl. Přesto se tak nestalo. „Ukrajinci se vzepřeli dějinám“ – řekl v jednom rozhovoru ukrajinský historik Jaroslav Hrycak. Ukrajinský národ se opravdu dokázal v každých nových podmínkách adaptovat, předat si identitu mezi generacemi, mezi vesnicí a městem, přesouvat centra ukrajinství tam, kde to zrovna v danou chvíli bylo bezpečnější, a uchovat si svůj jazyk, víru a církev. V diasporních podmínkách a bez jakékoliv perspektivy na změnu poměru sil v Evropě vznikala ukrajinistická studia, přežila i Ukrajinská řecko-katolická církev, která připravovala návrat duchovní akademie do nezávislé Ukrajiny. To vše desítky let před vyhlášením Nezávislosti Ukrajiny. Nebo lépe řečeno obnovením nezávislosti.
Největším překvapením této války bylo to, že kritický počet Ukrajinců byl připraven na střet s jadernou velmocí anebo tento fakt přijal a je připraven situaci ustát. Přečtěte si těch pár příběhů malých velkých lidí, které jsme pro vás do tohoto speciálního čísla vybrali. Mnohé objasní.
Скачати повну версію: 2/2024 [PDF, 3.2 Mb]
Всі попередні номери
